Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak ptáček ztratil peříčko - slohové práce

 

V zimě krmíme ptáčky. Sypeme jim semínka do budky před domem.Oknem se potom díváme, jak se ptáčci do budky slétají. Je to krásná podívaná. Jednou jsem našla pod budkou ptačí pírko. Bylo krásně zbarvené.                                 

                                                                                          Jana Jedelská

 

Vilík a podivný strom

To jednou letěl zahradou ptáček Vilík a viděl podivný starý strom, který v zahradě ještě neviděl. Pak si vzpomněl, že má v troubě bábovku, ale bylo pozdě. Vtom uslyšel velikou ránu. Ta ho smetla do trupu stromu malinkou skulinkou, která byla ve stromě udělána od datla. Ale nespadl do vlhkého a tvrdého vnitřku stromu, ale naopak tam byla vyleštěná podlaha a taky jedny zvláštní dveře. Měly červeně natřený rám a žlutě potřené pevně udělané desky dveří. Chvíli létal kolem a potom si všimnul malé zlaté cedulky. Na té cedulce bylo vyryto: VODOPÁDOVÝ OSTROV. Pozor stezky kloužou!!!!! Pak si všiml, že je na klice napsáno TICHO, LENOCHOD SPÍ. Tak buďte ticho, strašně chrápe. Klapky na uši k zakoupení i s kontrolou lístků na ulici Listovnička. Platí se jen bobkovými listy. Vilík se podivil, jakej lenochod a jakej lístek a jakej bobkovej list. No to nevadí, musím to vyzkoušte, pomyslel si. Otevřel dveře a otevřel oči. Byl tam krásný ostrov, byl plný ptáků a hlavně ty vodopády byly nádherné. Hučely jako lodě a bylo jich jak sardinek. Byla to krásná chvíle a v té chvíli si uvědomil, že nemusí mít žádný lístek, ale postačí mu jen tak se dívat na tu přírodu a živočichy. Byla to prostě NÁDHERA. A v tu chvíli se mu uvolnilo pírko. Jediné pírko, které bylo zlatostříbrné.

                                                                                        Vítek Staudinger

Byl jednou jeden pták a ten se jmenoval Ferda. Ferda byl světoznámý ptačí cestovatel. Všude byl a všechno prošmejdil. Jednou takhle na podzim, kdy se houfují ptáci, se Ferda vydal do teplých krajin a najednou vidí, jak u řeky stojí spusta mravenců s těžkým nákladem a zoufale hledají, kudy by se dostali na druhý břeh. Jak to Ferda uviděl, hned spustil dolů jedno ze svých barevných pírek, a to dopadlo na břeh. Mravenci k němu přiskočili a přepluli řeku po peříčku jako po lodičce. Za chvíli měli celý náklad v mraveništi. Pak Ferdovi pěkně poděkovali a na cestu do teplých krajin mu dali na památku jejich mravenčí fotku.

                                                                                    Terezka Dolečková

Jednou letěl ptáčkem nad lesem a díval se po okolí. Ten ptáček se jmenoval vrabec. Letěl a najednou se srazil s jiným ptákem. Jak se srazili, dost to bolelo a vypadlo mu jedno pírko. Myslel si, že má zlomené křídlo, ale pak už to bylo dobré. Pak už ho to nebolelo a pírko mu dorostlo.                            

                                                                                      Terezka Matyášová

Byla jednou jedna ZOO. V ní žilo několik zvířátek. Mezi nimi byla i rodina bílých pelikánů. Jednoho dne se ztratil malý pelikán Honzík. Rodiče byli smutní a stále ho hledali. Brzy se to všechna zvířátka dozvěděla a přidali se k hledání. Po nějaké době našla fretka bílé peříčko z Honzíkova kabátku. Pak šli po stopách a našli ho spícího za šípkovým keřem. Všichni měli velikou radost, a tak se vrátili do svých domovů.

                         Autor neznámý..?    Hádejte!     Nevíte?  Přece  Markétka Pelikánová

 

Jednoho krásného dne jsem pozorovala venku ptáčky. Na naší staré jabloni poskakoval vrabec, sýkorka, kos a mezi nimi se choulil malý modrý ptáček. Byla to cizokrajná andulka, co nejspíš někomu uletěla. Šla jsem k ní blíž, byla asi ochočená, protože mi hned sedla na ruku. Jenže co se nestalo. Můj kocour Filip zavětřil, vyskočil po andulce a ta uletěla. Zůstalo mi po ní na památku jen jedno malé modré pírko.

                                                                                      Míša Tulejová

 

Liwi a Apapan

Jednou pták Liwi letěl nad ostrovem a hledal si med. Díval se dolů, jestli tam není nějaké pěkné kvítko. Ale nedíval se na cestu. A jak se tak nedíval, srazil se s jiným ptákem. Ten se rozzlobil a začali se prát. Liwimu spadlo peříčko, padalo a hodně se třpytilo. Za chvíli se přestali prát a Liwi povídá: "Neznáme se už? Nejsi náhodou Apapan?" A druhý ptáček promluvil: "Jo, jsem Apapan. Liwi, promiň mi za to peříčko. Ale co kdyby nás to peříčko dovedlo k medu? Poletíme spolu za ním?"  Tak letěli a za chvíli uviděli ráj květů plný medu. Na nic nečekali, slétli dolů a přistáli do měkka. "Najíme se medu po tak dlouhé cestě."

                                                                               Deniska Poláčková