Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak je v Praze? Blaze...:-)

1. 5. 2017

 V Praze bylo nejlepší zrcadlové bludiště. Srandovní bylo zrcadlo, ve kterém jsme byli úplně malincí. A nebo, jak jsme byli úplně vysocí. Ale stejně nejlepší bylo, jak jsme měli natáhlý obličej a prsty. Také bylo super, jak jsem bloudil v zrcadlovém bludišti, ale nakonec jsem se dostal ven.

                                                                      Míša Janů

Šli jsme do metra. Bylo tam hodně lidí a když se otevřely dveře, tak jsem málem vypadl. Bylo to rychlejší než vlak, skoro než letadlo. Hráli jsme s Ondrou, kdo se udrží bez držení. Bylo to neskutečné, vyhráli jsme oba. Až jsme vystoupili, šli jsme na jezdící schody, bylo to super. Ale jak se říká, všude dobře, doma nejlíp. 

                                                                    Míša Uličný

Můj nejlepší zážitek v Praze byl, jak jsme byli ve vzducholodi. Běhali jsme tam nahoru a dolů. Povídali jsme si. Když jsem tam poprvé vstoupila, připadlo mi, že letím, protože se asi trošku kývala. Tam jsme se vyblbli, aby jsme nedělali blbosti na předávání cen. 

                                                                   Jana Divišová

Mně se nejvíc líbilo, jak jsme byli v bludišti. Moc jsme se bála, že se v něm ztratím. Ale pak jsme našli cestu. A viděli jsme boj. Potom jsme byli ve směšném bludišti. Viděli jsme srandovní trpaslíky, a to jsme byli my v zrcadle. Jeli jsme i lanovkou, trochu jsem se bála, že to spadne, ale pak to bylo v pohodě. A viděli jsme Petřín. 

                                                                 Lucie Janů

Můj nejlepší zážitek byl, když jsme byli na Václavském náměstí. Fotili jsme se u sochy svatého Václava. Za sv.Václavem bylo Národní muzeum. Svatý Václav tam byl na koni a vedle něj byly 4 sochy - svatá Anežka, svatá Ludmila, svatý Vojtěch. Toho posledního neznám, ale určitě si to zjistím. Moc, moc, krásný výlet. 

                                                              Adam Wagner

Nejlepší zážitek byl, když jsme byli ve vzducholodi. Byla dřevěná a obrovská. Když jsme do ní vešli, tak to vypadalo, jako bychom letěli. Běhali jsem nahoru a dolů a pod námi se to třepalo. Jak všichni skákali a běhali, dělalo to rachot.

                                                              Martina Janíčková